Příběh Mirky: Boží uzdravení je dokonalé a trvalé

V roce 1976 jsem ještě jako nevěřící matka 2 malých holčiček onemocněla úporným imunologicko-alternativním onemocněním, neznámého původu, na který nebyl dotud nalezený lék.  Projevovala se schváceností celého organismu a hnisavými puchýři v ústech. Po 2 letech hledání pomoci u severočeských lékařů jsem se dostala ke kapacitám v Praze, kde mne přijali na Bulovku. Byla jsem už na konci sil, když mi sdělili, že se jedná o nevyléčitelnou nemoc, na kterou se do 5let umírá a hledali a zkoušeli 3 roky, které jsem strávila v nemocnici, možnosti léčby (i na konsiliu v New Jersey). Po neúspěšných pokusech během 2 let mého pobytu v nemocnici zbylo jediné řešení předávkováním kortikosteroidy, což znamenalo další, nejméně rok v nemocnici s tím, že to bude drastické a když to přežiji, budu odvápněná a atrofovaná, zřejmě na vozíku a že se budu dál muset léčit na neurologii atd.. Puchýře se mi už dělali i na oční sliznici, proto jsem podepsala souhlas léčby i se všemi riziky.

Můj stav se stále zhoršoval! Dostala jsem hrozný strach, že to nepřežiji a umřu, strach o děti, stále jsem brečela, protože jsem neměla už žádnou naději. Pak mě oslovila starší milá pacientka a řekla, že umřít nemusím, že Bůh má moc mě uzdravit, ať Ho jen poprosím, že mě uslyší a zanechala mě samotnou na pokoji. Odvážila jsem se tedy a poprosila: „Bože, jestli jsi, prosím tě nech mě žít alespoň, dokud mé dcery nebudou stát na vlastních nohou.“ Přes zavřené oči mi zazářilo horké světlo, jen na vteřinku a já jsem v tu chvíli uvěřila, že je Bůh a že mě nechá to vše přežít a prosila jsem za odpuštění všech věcí, kvůli kterým jsem si myslela, že přišel od Boha trest ve formě nemoci.

Ta paní mi řekla něco málo o Bohu, kterého jsem vůbec neznala, darovala mi Bibli kralickou a odešla domů. Hned jsem začala číst a hledat kdo je to Bůh. Po několika měsících opravdu drastického předávkování léky jsem poznala, že se mnou byl, když jsem v noci kolabovala a volala k Němu znovu o pomoc. Druhý den ráno mi zmenšili dávky a já jsem už jen děkovala a slibovala Pánu věrnost. Léčbu jsem přežila a vrátila jsem se domů sice po dlouhé době, atrofovaná, odvápněná a o 30kg tlustší, bez vlasů a úplně bez imunity, ale ne na vozíku a s vírou v Boží lásku. Je pravda, že jsem Boha hledala zprvu jen kvůli svému uzdravení, ale od té doby vím, že On Sám našel mne, abych se dozvěděla z Jeho Slov, že mě uzdravily rány Jeho Syna, že vzal moje hříchy sám nevinný, na kříž a zemřel za mě, abych já mohla žít úplně nový život v Něm.

Kortikosteroidy jsem, podle lékařů, měla užívat až do konce života, ale po 7 letech po návratu z nemocnice jsem věřila víc Božímu Slovu, že s mým milovaným Pánem zemřela na kříži i ta strašná smrtelná nemoc Pemphigus vulgaris mucosis oris a po modlitbě se vzkládáním rukou jsem už přestala ty léky brát. Od té doby je to 31 let, nemoc se mi už nikdy nevrátila, jen trochu zápasím s obranyschopností. V Praze mi bylo doporučeno, abychom odešli z exhalací města, pokud možno na venkov, což jsme udělali a s rodinou jsme žili 16 let na polosamotě v Českosaském Švýcarsku. Moje dcery už dávno také patří a slouží Pánu. Před 19 lety mi zemřel manžel na rakovinu. Znovu jsem prožívala bolest, ale ještě víc milost Boží, která mě uzdravila nejen ze zármutku vdovství, ale byla jsem ještě jednou požehnaná manželstvím. Dal mi Božího služebníka, kterému také zemřela žena na rakovinu, a jsme spolu šťastni už 17 let a oba milujeme Boha a Jeho Slovo, které nám denně zjevuje Jeho úžasnou moudrost.  Chválím svého Pána, On opravdu naplnil můj život dobrými věcmi, dal mi svého Ducha, postaral se o mne ve zlých dobách a dnes žehná skrze mne nemocným, za které se chodím modlit na LDNku. Když se spojí naše víra s Božím slovem, On je věrný a jedná.

Miroslava Chutná, Kaes Jirkov
(Se souhlasem autorky vložil MK)

Říjen 4, 2017

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *